NSS vyhověl naší kasační stížnosti a zrušil rozsudek soudu a rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí. NSS poprvé řešil otázku co znamená tzv. „dodatečná úprava motorového vozidla“ (nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku upravuje § 9 zákona č. 329/2011 Sb. o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením).
Klient si u společnosti CanoCar objednal koupi motorového vozidla a jeho úpravu pro potřeby osob se zdravotním postižením. Klient na vozíku požadoval od Úřadu práce příspěvek na motorové vozidlo a příspěvek na dodatečnou úpravu motorového vozidla. Úřad práce žádost o příspěvek na dodatečnou úpravu motorového vozidla zamítl. Proč?
Žalovaný
Žalovaný tvrdil, že se klient-žalobce stal vlastníkem motorového vozidla až poté, kdy byla úprava vozidla provedena, a proto mu nevznikl nárok na výše uvedený příspěvek. Podle žalovaného motorové vozidlo a jeho dodatečná úprava nemohou být žadateli o příspěvek dodány v jeden okamžik.
Žalobce
V kasační stížnosti jsme akcentovali, že klient zakoupil motorové vozidlo, které bylo v běžné konfigurace bez jakýchkoli úprav vyrobeno ve Španělsku. Vozidlo klient fakticky od výrobce nepřevzal. Za účelem snížení transakčních nákladů bylo vozidlo společností CanoCar zasláno k úpravě rovnou ze Španělska ke společnosti ve Skotsku. Dodatečnou úpravu prokazatelně nezajišťoval výrobce ve Španělsku. Poukázali jsme na to, že změna vlastníka silničního vozidla probíhá již na základě kupní smlouvy, nikoli zápisem v registru silničních vozidel. Není tedy podstatné, že klient byl jako vlastník v registru silničních vozidel uveden až poté, kdy mu bylo předáno motorové vozidlo s již provedenými úpravami.
Zdůraznili jsme to, že kdyby aplikace předmětného právního pravidla nutila klienta k povinnosti vůz si od dodavatele převzít fakticky, následně automobil zaregistrovat a teprve poté hledat smluvního partnera pro realizaci potřebných úprav na automobilu, zvýšily by se tím transakční náklady. Právo by však mělo transakční náklady snižovat, a tak přispívat k efektivnímu fungování ekonomiky. Klient postupoval tak, aby transakční náklady byly co nejnižší.
Nejvyšší správní soudu
Podle bodu I odst. 1 písm. a) přílohy č. 1 k vyhlášce č. 388/2011 Sb. je osobám se zdravotním postižením určena zvláštní pomůcka – dodatečná úprava motorového vozidla (jedná se o úpravy vyžadující montáž, např. ruční ovládání, usnadňování nastupování, nakládání vozíku).
Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou, zda dodatečná úprava motorového vozidla musí být provedena až poté, co oprávněná osoba nabude vlastnické právo k vozidlu (resp. poté, co bude dopraveno do ČR).
NSS nejprve konstatoval, že shora uvedená příloha k vyhlášce neváže vymezení pojmu „dodatečná úprava motorového vozidla“ na vlastnictví vozidla, které má být upravováno. Důležité je, v jakém stavu a výbavě jej dodává výrobce.
NSS dále uvedl cit.: „Pokud prodejce vozidla (ať již teprve bude vyrobeno, anebo jej má již na skladě) je schopen zajistit i (dodatečné) úpravy tohoto vozidla (ty, které neprovádí výrobce vozidla při jeho výrobě), je logické, že si je může zákazník (oprávněná osoba) objednat. Tyto úpravy jsou ovšem svou povahou úpravami dodatečnými, neboť jsou prováděny až poté, co bylo (sériové) vozidlo dodáno jeho výrobcem.“ Stěžovatel uzavřel smlouvu smíšenou, která obsahovala dvě smluvní ujednání: smlouvu kupní a smlouvu o dílo, která spočívala v provedení daných úprav na vozidle pro potřeby vozíčkáře.
NSS sdělil v odůvodnění rozhodnutí, že pro posouzení toho, zda je úprava vozidla dodatečná, je v případě nového vozidla podstatné zejména to, v jakém stavu a výbavě jej dodává (je schopen jej dodat) jeho výrobce. Pro úplnost NSS uvedl, že příspěvek na dodatečnou úpravu motorového vozidla nelze poskytnout v případě, kdy vozidlo je zakoupeno s již provedenou úpravou, a to bez ohledu na to, zda úprava se stala součástí zcela nového vozidla tzv. „na výrobním páse“, nebo zda úprava byla již dříve provedena ve vozidle, které je nyní kupcem pořizováno již upravené jako ojeté.
Více informací naleznete na zakonyprolidi.cz.
