Nejvyššího správního soudu vyhověl naší kasační stížnosti a zrušil rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí. Soud poprvé rozhodoval otázku speciálního zádržného systému (zvláštní pomůcka) ve vazbě na výklad § 9 zákona č. 329/2011 Sb. Pokud vás zajímá, o co tam šlo, píšu o tom na dalších řádcích. Rozhodnutí soudu (judikát) je závazné i pro další stejné či podobné případy.
Klient požadoval příspěvek na zvláštní pomůcku „speciální zádržný systém“. Příspěvek mu byl poskytnut jen na čtyřbodové stabilizační pásy včetně břišního a ramenního pásu plus montáž. Ostatní prvky systému, konkrétně „dělící přepážku“, úpravu prostor za hlavou“, „úpravu zadních dveří“ (vždy včetně montáže) do příspěvku zahrnuto nebylo. Důvod?
Žalovaný
Dle žalovaného, Ministerstvo práce a sociálních věcí, má zádržný systém sloužit k zajištění větší stability uživatele ve vozidle. Dále žalovaný tvrdil, že dělící přepážka (mezi řidičem a jezdcem) není určena pro bezpečnost přepravované zdravotně postižené osoby, ale zvyšuje bezpečnost řidiče. Úprava prostor za hlavou na zadních sedadlech a na zadních dveřích dle žalované představuje dodatečnou úpravu motorového vozidla a žalobce o ni měl požádat dodatečně.
Žalobce
Nesouhlasili jsme s výkladem pojmu speciální zádržný systém za pomoci zákona o silničním provozu, který použila žalovaný. Akcentovali jsme, že speciální zádržný systém je nutno chápat jako celek, soustavu složenou z částí vzájemně na sebe působících. Bez jeho použití by klient ohrožoval sebe i okolí. Žalovaný při výkladu pojmu speciální zádržný systém nezohlednila bezpečnost řidiče přepravované osoby, resp. třetích osob a usoudil, že speciální zádržný systém jsou pouze speciální pásy nad rámec tovární úpravy.
Nejvyšší správní soudu
NSS konstatoval v odůvodnění svého rozsudku cit.: „Vzhledem k charakteru zdravotního postižení stěžovatele a jeho projevů je namístě při výkladu pojmu speciální zádržný systém v rozsahu žádaném stěžovatelem zohlednit i subjektivní kritérium vhodnosti. Stěžovatel je totiž při přepravě potenciálně schopen ublížit nejen sobě (stabilizace), ale i třetí osobě, která jej přepravuje. V jeho případě tak nelze účel speciálního zádržného systému omezit na zajištění potřeby bezpečnosti jeho samotného (jako přepravované osoby), ale je nutno mít na paměti i snížení rizika možných nechtěných projevů jeho onemocnění, které by mohly ohrozit bezpečnost řidiče či další přepravované osoby, a ve svém důsledku (logicky) i samotného stěžovatele. Nelze proto zvláštní pomůcku – speciální zádržný systém zúžit toliko na speciální úpravu pásů, neboť by sama o sobě stěžovateli kýženou bezpečnost nepřinesla.“
NSS poukázal i na Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením (vyhlášena pod č. 10/2010 Sb. m. s.), která ve svém článku 19, 20 či 24 předpokládá právě podporu postižených osob, jejich začlenění a znovu zapojení do společnosti, jakož i dosažení a udržení jejich samostatnosti.
NSS uzavřel, že cit. „…nepřiměřeným rozparcelováním žádané pomůcky na její jednotlivé komponenty žalovaný popřel samotný účel a funkci zvláštní pomůcky.“
NSS nad rámec případu v rozsudku poukázal, že dle znění zákona č. 329/2011 Sb., účinné od 1. 1. 2022 (srov. Jeho § 9 odst. 2), umožňuje poskytnout příspěvek na zvláštní pomůcku – speciální zádržný systém i osobám s autistickou poruchou (oproti dřívějšímu znění, podle něhož byla pomůcka poskytována pouze osobám s těžkou nebo hlubokou mentální retardací či stavy na rozhraní těžké mentální retardace).
Rozsudek NSS – příspěvek na zvláštní pomůcku „speciální zádržný systém“ do vozidla klienta (1 Ads 156/2023 – 52)
