Starší maminka s bipolární poruchou je obětí spekulantů s nemovitostmi navázanými na rychlé půjčky s vysokým úrokem vedoucími úmyslně do exekuce. Dcery mají strach o to, kde bude maminka bydlet, chtějí jí zamezit něco podepisovat a raději by ji nechali zavřít na psychiatrii. Dcery by se ale měly zaměřit na zneplatňování maminčina podpisu, anulování dluhů a zneplatnění smlouvy o darování nemovitosti. Toto je složitá práce, kterou málokterý laik zvládne a je složité pro tuto pomoc sehnat i dostupnou a dostatečně specializovanou právní podporu.

Toto je jeden z mnoha příběhů, se kterými bojujeme. Pomůžete nám?

Jeden ze sourozenců ztrácí zaměstnání, rozvádí se, nadměrně požívá návykové látky a přichází o dosavadní bydlení. Rodič seniorského věku přijme tohoto svého potomka do svého domu. Potomek se stává rádoby pečující osobou, ale využívá pouze dobrotu svého rodiče, připravuje ho o důchod a o další příspěvky. Rodič v seniorském věku začíná chřadnout, na pořadu dne jsou slovní útoky potomka, zpronevěřování prostředků, nedostatečná strava. Další sourozenci, tj. další potomci jsou odmítání, v domě rodiče jsou vyměněny zámky a při telefonátech je senior atakován, proto přestává telefony dalším potomkům zvedat.

Povedený potomek dosáhne přepisu nemovitosti na svoji osobu darovací smlouvou a následně dosáhne dokonce omezení svéprávnosti svého rodiče a určení své osoby jako opatrovníka.

Umíme pomoci ostatním potomkům, aby převod nemovitosti nebyl platný, aby opatrovníkem byl jmenován někdo jiný, aby nezverný potomek byl pohnán k odpovědnosti (možná dokonce ke trestní odpovědnosti).

Těžce mentálně postiženému muži ve věku 50 let umírá maminka, která o něj pečovala. Muž v té době žil v domě maminky, kdy jim pomáhala pečovatelská služba. Po smrti maminky, protože není schopen být doma sám, je přestěhován do domova pro osoby se zdravotním postižením, není schopen se orientovat místem, časem a ani osobou.

Objevuje se domnělý sourozenec, který okamžitě vypovídá smlouvu s domovem, podává návrh na omezení svéprávnosti muže, stává se opatrovníkem. Ačkoliv není prokázán sourozenecký vztah, soud rozhoduje o opatrovnictví.

Nově nabytý sourozenec se okamžitě stěhuje do domu a stává se pečující osobou. Za nově nabytým sourozencem se stěhuje jeho celá rodina, vč. prarodičů, potomků a tetičky.

Nejsou podávány zprávy o stavu jmění opatrovaného, v dědictví nefigurují jiní potomci, vše dědí těžce mentálně postižený. Těžce mentálně postižený přežívá na omezeném množství jídla a objevují se první výzvy k uhrazení dluhu, který je sepsán na jméno mentálně postiženého.

Umíme zde pomoci podáváním podnětu k přezkumu opatrovnictví, řešením neplatnosti právního jednání (půjček), vymáhání náhrady škody a řešení týrání osoby ve společném obydlí, vystěhování osob, které užívají nemovitost bez právního důvodu.

Matka se v minulosti rozvedla s otcem těžce postiženého syna (autisty). Syn se stává zletilým, postupně stárne syn i matka, která o syna celodenně vysilujícím způsobem pečuje. Občasně pomáhá komunita kolem matky a asistenční služba. Matka při tom všem dokáže pro syna i sebe pořídit byt a naspořit synovi částku, až tu nebude, aby měl možnost si hradit péči v domácím prostředí. Syn je plně závislý na péči jiné dospělé osoby.

Matka se obává, aby se po její smrti nestal opatrovníkem otec, který už přes třicet let syna neviděl, nezajímá se o něj a má o něm zprávy, že má exekuce a nadměrně požívá návykové látky.

Jsme schopni s matkou řešit otázky opatrovnické rady, svěřeneckého fondu, zajištění opatrovníka pro správu jmění a stanovení postupu, co se odehraje, až tu matka nebude.

Ženě v terminálním stavu upoutané na lůžko je snižován invalidní důchod ze III. stupně na II. stupeň. Sama není již schopná situaci řešit. Jednání vede manžel (na plnou moc), ale právně není schopen při náročné péči o ženu vše zařídit, dohledat a zjišťovat, jak ženin nárok obhájit.

Umíme vysvětlit postupy, poskytnout dostatečně propracovaný vzor, případně podle informací zpracovat celou námitku (laická společnost to nazývá „odvolání proti snížení invalidního důchodu“), případně následně žalobu a prosazovat férový a odpovídající stupeň invalidního důchodu.

Rodiče těžce mentálně postiženého syna svojí péčí vedli natolik schopně, že syn byl dokonce schopen po ukončení základní školní docházky navštěvovat dvouletý učební obor, který však studoval 4 roky. Po ukončení středoškolského vzdělání (učebního oboru) se podařilo synovi zajistit na týden práci pomocného kuchaře. Tuto a bohužel ani další méně kvalifikovanou práci syn nezvládal. Je totiž rozdíl zvládat školu v prodlouženém čase, kdy pedagogové dokáží s člověkem pracovat a podávat výkon v zaměstnání, kde jde zaměstnavateli o výsledek a zisk.

Následně matka, v té době již opatrovnice, požádala synovi o invalidní důchod. Tento byl přiznán, ale počítal se synovi pouze z týdenního výdělku a byl přiznán až po skončení zaměstnání.

Umíme matku provést procesem námitky proti určení data vzniku invalidity a nesprávnému výpočtu invalidního důchodu. Syn má nárok na důchod od počátku nástupu na střední školu (tj. v tomto případě 4 roky zpětně).

Matce lehce mentálně postižené dcery bylo v minulosti doporučeno omezení svéprávnosti dcery. Dcera však s matkou bojuje, své zdravotní omezení si uvědomuje jen minimálně a starost matky ji obtěžuje. Dcera chce žít samostatně, našla si přítele, chce s ním žít v nájmu a sama si hospodařit.

Umíme s matkou probrat možnosti, aby nebyla dcera omezena ve svéprávnosti, ale přesto matka mohla v případě problémů zasáhnout. Umíme s matkou a dcerou řešit nastavení nápomoci (podpory).