Ochrana osobnosti a právo rodiče na styk se zletilým dítětem omezeným ve svéprávnosti ve světle judikatury

Ze semináře na téma „Ochrana osobnosti ve světle aktuální judikatury soudů“, který pořádala Jednota českých právníků, a který vedla ústavní soudkyně JUDr. Veronika Křesťanová, Dr., bychom s vámi rádi sdíleli na semináři představený judikát Nejvyššího soudu ze dne 16. 04. 2024, sp.zn.  25 Cdo 1926/2023. Posuzovanou právní otázkou bylo, zda v rámci ochrany osobnostních práv může soud uložit žalovanému (otci), aby umožnil styk žalobkyně (matky) se zletilým synem, omezeným ve svéprávnosti.

Soud vyšel z těchto skutkových zjištění: M je zletilý, omezený ve svéprávnosti tak, že není způsobilý k právním jednání v žádných záležitostech, s výjimkou běžných záležitostí každodenního života s tím, že není způsobilý volit a být volen. Opatrovnicí M byla jmenována jeho matka, s vymezením konkrétních oprávnění a povinností při výkonu opatrovnické funkce. Zároveň byl zamítnut návrh matky na změnu bydliště M, který bydlí u žalovaného. Do té doby měl M s matkou hezký vztah. Rodiče opatrovaného jsou rozvedeni. Jejich vztah je narušen v důsledku jejich dřívějšího problematického soužití a následných sporů mezi nimi. Návrh matky na změnu bydliště opatrovaného žijícího s otcem byl zamítnut. Následně soud změnil rozsudek tak, že opatrovníkem omezeného ve svéprávnosti bylo jmenováno město Poděbrady. Žalovaný (otec) brání žalobkyni (matce) v kontaktu se synem tím, že jí odmítá sdělit aktuální telefonní číslo na syna, odmítá jí vyhovět při sjednávání termínů osobního setkání, po nařízení předběžného opatření neposkytuje potřebnou součinnost k uskutečnění setkání žalobkyně se synem, průběh jejich setkání, pokud k nim dojde, verbálně narušuje.

Styk rodiče s jeho zletilým dítětem podle § 888 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) upravit nelze, neboť podle § 856 o. z. povinnosti a práva rodičů spojená s osobností dítěte a povinnosti a práva osobní povahy vznikají narozením dítěte a zanikají nabytím jeho zletilosti. Rodičovská zodpovědnost, zahrnující mimo jiné i právo rodičů na udržování osobního styku s dítětem, vzniká též narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti (§ 858 o. z.), to je podle § 30 odst. 1 o. z. (nejpozději) zletilostí, které se nabývá dovršením osmnáctého roku věku. Případné omezení svéprávnosti zletilého soudním rozhodnutím podle § 55 a násl. o. z. pak nemá za následek „obnovení“ možnosti úpravy styku rodiče se zletilým dítětem, soud může upravit styk dítěte s rodiči podle § 888 (resp. podle § 927 o. z. s jinými příbuznými) jen do okamžiku dosažení zletilosti dítěte.

Soudy uzavřely, že žalovaný výše popsaným jednáním brání žalobkyni v realizaci práva na vztah se synem jako nejbližší osobou. Tím zasahuje do osobnostních práv žalobkyně ve smyslu § 81 o.z. a žalobkyni tak podle § 82 o. z. vzniklo právo, aby jí žalovaný umožnil osobní setkávání se synem M. v uvedeném rozsahu a zároveň umožnil komunikaci se synem prostředky komunikace na dálku, včetně povinnosti sdělit žalobkyni synovo aktivní a funkční telefonní číslo a e-mailovou adresu. Soud dodal, že ačkoli vztah M. k žalobkyni je aktuálně znalcem hodnocen jako negativní, mohly by se krátkodobé pobyty v prostředí u žalobkyně stát rutinní a pozitivní součástí jeho života, za předpokladu, že žalovaný bude plnit povinnosti uložené mu tímto rozsudkem a svého syna bude ke kontaktu s jeho matkou motivovat. Nejvyšší soud konstatoval, že žalovaný, který žalobkyni nejen neumožňuje se synem skutečný kontakt, tím méně pak postupné navazování nyní narušeného, dříve normálního, vztahu mezi matkou a synem, ale přímo negativně utváří nahlížení syna na matku a ve skutečnosti jej od ní izoluje. Tím žalobkyni brání v realizaci jejího práva na rodinný život, tedy na udržování a rozvíjení jejího vztahu se synem. Nalézací soudy danou situaci důvodně posoudily podle § 81 a § 82 odst. 1 o. z., tato ustanovení správně vyložily a aplikovaly, a na jejich základě žalovanému uložily, aby (způsobem konkretizovaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně) upustil od neoprávněného zasahování do osobnostních práv žalobkyně a aby odstranil následky tohoto zasahování.

JUDr. Marcela Fryštenská, PhD.

Podpořte nás

Pomozte nám pomáhat. Pomůžeme zranitelným: mentálně a duševně postiženým, lidem potřebujícím péči a opatrovnictví.

V rámci Národního institutu nápomoci, zastoupení, opatrovnictví a péče ČR, z.ú. budujeme poradenské a metodické centrum (se sídlem v Brně), kde bude působit specializovaná skupina právníků a sociálních pracovníků, kteří mají být opatrovníkům (on-line, osobně a na telefonu) k dispozici k řešení komplikovaných právních postupů specifických pro zneužívané opatrované, zastupované, podporované a závislé na péči.

Vytváříme pro opatrovníky a pečující jednotné metodické postupy a vzory upravené k daným specifickým situacím, aby mohli sami a rychle (často jsou lhůty pro efektivní pomoc jen 8/15 dnů) pomoci opatrovaným osobám. Někdy nemají prostor počkat, až bude někdo v poradně, ale mají čas zrovna, když jejich opatrovaný usne. a čím dříve situaci vyřeší, tím méně budou pociťovat beznaděj, pocit, že jsou na vše sami a zoufalé „s čím vším si ještě mám poradit“.

Opatrovníci, pečující, podpůrci a zástupci jsou často pro „systém“ neviditelní a nemají dost času sedět hodiny u internetu/telefonu a hledat obecné návody, se kterými si ve svém časem omezeném prostoru, mnohdy při vysílení z péče musí poradit.

Je pro nás prioritou, aby za sebou tito bezplatně pomáhající měli za sebou někoho, kdo jim přesně a adekvátně poradí, co vše je třeba udělat, jak jednat, aby neudělali chybu a funkčně a rychle pomohli (např. je běžné dluhy splácet, ale když jde o podvod, řeší se trestní oznámení, náhrada škody a anulování dluhu – to už opatrovníci často neznají a nemají odvahu se do toho bez odborné pomoci pustit).

Chceme, aby bylo normální se ke slabším chovat slušně a čestně a pomáhat a aby pomoc směřovala i k pomáhajícím.

Podpořte nás