Občanský zákoník v ustanovení § 2063 a násl. upravuje darovací smlouvu pro případ smrti. V následujících řádcích se dozvíte, jak je třeba postupovat, aby smlouva byla platná a budou uvedeny některé situace, ve kterých může být vhodné darovací smlouvu pro případ smrti uzavřít.
Smlouva je uzavíraná mezi živými (dárcem a obdarovaným). Darování pro případ smrti představuje výjimku z obecné zásady nepřípustnosti smluvně se zavazovat pro případ smrti. Ve smlouvě nesmí chybět odkládací podmínka, že obdarovaný dárce přežije, obdarovaný musí dar přijmout, dárce se musí výslovně vzdát práva dar odvolat, a to vše alespoň v prosté písemné formě.
Může vás zajímat, co se stane v situaci, kdy smlouva některé nebo všechny shora uvedené náležitosti neobsahuje. Takové právní jednání bude posuzováno jako odkaz, což je další institut dědického práva, u kterého by bylo vhodné se na chvíli zastavit a institut objasnit.
Odkaz zůstavitel zřídí tak, že v pořízení pro případ smrti nařídí určité osobě (většinou dědici), aby odkazovníku vydala předmět odkazu. Odkazovníkem může být jen osoba způsobilá dědit (§ 1594 OZ). Odkazovník není účastníkem dědického řízení. Jednoduše lze říci, že je odkaz je právo odkazovníka vůči dědicům.
Vzor: „Svoji sbírku map odkazuji svému kamarádovi, Petru Zabloudilovi, narozenému dne 1. 11. 1960, bytem Merhautova 1, Brno, přičemž sbírka map bude vydána mojí dcerou Evou Novou nejpozději do jednoho roku ode dne mého úmrtí.“
Pokud bude darování posuzováno jako smlouva, jde na straně obdarovaného o bezúplatný příjem, který podléhá dani z příjmu dle zákona č. 586/1992 Sb., přičemž lze předpokládat, že v obvyklých případech dojde k osvobození od daně z příjmů fyzických osob dle ust. § 10 odst. 3 písm. c) zákona č. 586/1992 Sb. Druhou situací je stav, kdy darování pro případ smrti bude posuzováno jako odkaz. V takovém případě pak jakákoliv daň z příjmu odpadá, neboť se jedná o výjimku stanovenou v § 4a písm. a) cit. zákona.
Zpravidla u darovací smlouvy pro případ smrti je dárce po zbytek života vlastníkem předmětu darování a zpravidla má věc i k užívání. Strany smlouvy si však mohou ujednat, že obdarovaný bude užívat věc ještě za života dárce.
Obdarovaný věc nabývá do svého vlastnictví až po smrti dárce. Pokud dárce zmaří ještě za svého života plnění ze smlouvy (například věc, která je předmětem darovací smlouvy pro případ smrti prodá), nevzniká obdarovanému nárok na náhradu škody (pohledávka je vykonatelná až ke smrti dárce) vůči dárci. Toto právo na náhradu škody má až vůči dědicům dárce.
Darování pro případ smrti nelze zapsat do katastru nemovitostí. Je však možné zapsat zákaz zcizení nebo zatížení předmětu daru (§ 11 odst. 1 písm. n) KatZ)
Příklady jsou nejlepší, a proto si nyní pojďme uvést následující situace:
Pan Nový sepsal smlouvu pro případ smrti se svým vnukem. Jejím předmětem je osobní automobil (obraz, rodinný šperk). Vnuk se stává v den smrti dědečka vlastníkem osobního automobilu. Automobil není předmětem pozůstalosti a vnuk proto nemusí čekat na ukončení řízení o pozůstalosti.
Manžel Bohatý uzavře se svojí manželkou Bohatou darovací smlouvy pro případ smrti, jejímž předmětem je pohledávka vůči bance na výplatu konkrétní částky z konkrétního účtu (např. 100 000 Kč). Přípustnost takového postupu by učinila z darování pro případ smrti velmi praktický institut, který by umožnil konkrétnímu pozůstalému (obdarovanému) získat potřebné peníze po smrti zůstavitele.
Položme si otázku: Co na to banky a příslušné registry vozidel? Zákon nevyžaduje formu veřejné listiny u smlouvy (notářský zápis). Nicméně se doporučuje. V momentě, kdy smlouva bude mít formu veřejné listiny a dárce (budoucí zůstavitel) o tom ještě za svého života informuje banku nebo příslušný registr vozidel, mělo by se předejít případným komplikacím. Je vysoce pravděpodobné, že ač zákon (zatím) formu veřejné listiny nevyžaduje, v praxi ji budou dotčené instituce – s ohledem na právní jistotu – stejně vyžadovat.
Jak by to bylo v případě, kdyby předmětem darovací smlouvy pro případ smrti byla nemovitost?
Řekněme, že pan Nový sepsal smlouvu pro případ smrti se svým vnukem. Jejím předmětem je nemovitost (pozemek s chatou). Víme, že k převodu nemovitosti dochází až zápisem vlastnického práva do KN (§ 1105 OZ).
Vyjdeme ze závěrů Městského soudu v Praze vyslovené v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 08. 2023, č.j. 102 Co 9/2023-102, kde co do skutkové stránky případu šlo o to, že zůstavitelka se svojí dcerou uzavřela darovací smlouvu pro případ smrti ohledně bytové jednotky ve vlastnictví zůstavitelky. Zůstavitelka zemřela a obdarovaná dcera následně podala návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě smlouvy. Podle závěrů soudu ve shora uvedeném rozhodnutí předmět darování pro případ smrti nebude zahrnut do aktiv pozůstalosti.
V případě, že jsou předmětem daru nemovité věci evidované v katastru nemovitostí, nabývá je obdarovaný ve smyslu § 1105 o.z. do vlastnictví až zápisem do veřejného seznamu, tedy katastru nemovitostí. Obdarovaný může návrh na vklad darovací smlouvy do katastru nemovitostí vůči příslušnému katastrálnímu úřadu učinit až poté, co bude splněna podmínka darování mortis causa, tedy až obdarovaný přežije dárce, a obdarovaný bude mít účinnou vkladovou listinu.
Na stole je však otázka, zda může obdarovaný podat návrh na vklad ještě před pravomocným skončením řízení o pozůstalosti. Pokud by tak učinil je zde otázka, koho obdarovaný v návrhu na vklad označí na místo dárce jako účastníka vkladového řízení. Dárce z podstaty darování pro případ smrti být účastníkem vkladového řízení být nemůže (nemá po své smrti procesní způsobilosti ve smyslu § 29 správního řádu). Právní nástupce bude definitivně znám až po pravomocném skončení pozůstalostního řízení.
Dle aktuálního stanoviska ČÚZK v této věci je přípustné označit jako účastníka zemřelého dárce (jakožto vlastníka) s poznámkou, že účastníky vkladového řízení jsou jeho dědicové, které navrhovateli dosud nejsou známí. Katastrální úřad by měl následně za účelem vyřešení otázky účastenství sám podniknout šetření ohledně právního nástupnictví po zemřelém a učinit dotaz na příslušný soud, resp. pověřeného notáře.
Pokud se katastrálnímu úřadu dostane uspokojivé odpovědi, bude vést vkladové řízení s právními nástupci dárce. ČÚZK vydalo toto stanovisko: Věcně neshledáváme rozdíl mezi situací, kdy je uzavřena smlouva o darování pro případ smrti, a situací, kdy je uzavřena běžná darovací smlouva mezi živými, avšak dříve, než dojde podání návrhu na vklad, dárce zemře.
Pokud tedy obdarovaný ihned po smrti zůstavitele podá návrh na vklad vlastnického práva spolu s příslušnou listinou (darováním pro případ smrti), katastrální úřad zápis vlastnického práva neprovede minimálně do doby, dokud nebude vědět, kdo je dědicem zůstavitele. Je potom otázkou, co bude v takovém případě katastrální úřad požadovat. Přísnější variantou je situace, kdy bude požadovat (1) konečné rozhodnutí o dědictví, ze kterého bude vyplývat nejen to, kdo je dědicem zůstavitele, nebo (2) bude postačovat pouhé potvrzení notáře jako soudního komisaře o tom, kdo je dědicem zůstavitele.
JUDr. Marcela Fryštenská, PhD.